Novoroční ohňostroj - další fotky jsou v galerii

No schválně, co se vám vybaví při vyslovení pouhých dvou slov - novoroční ohňostroj ?

Pro někoho je to naprosto nezajímavá událost. Někdo se s chutí připravuje na několika minutové mrznutí spojené s mačkáním v davu. Někdo se rád podívá, ale jen v televizi, v teple domova. Pro nás to byla letos kapitola sama pro sebe, proto jsem neodolala napsat o této události pár vět.

 Kristýnka si na Štěpána odjela užívat další vánoční nadílku někam jinam a rozhodla se nás nechat o samotě až do 2.ledna. Silvestra lidé prožívají různě. My jsme závěr roku prožili vlastně přípravou na novoroční ohňostroj. Ríša postavil stativy, nachystal a nastavil foťáčky, postavil je k oknu v pokojíčku a čekali jsme až "rachejtloví" nadšenci začnou se svojí produkcí. Ríša je ve fotografování o spoustu kroků napřed a já jako naprostý začátečník, jsem doslova hltala jeho rady. Ono fotit ohňostroj, to je fuška! Nato, že jsem fotila ohňostroje poprvé, měla jsem pocit, že jsem byla docela úspěšná. Na novoroční ohňostroj jsem se začala o to více těšit. Musím ale na sebe prozradit, že přesto, že v Praze žiji už spoustu let, novoroční ohňostroj jsem dosud neviděla jinak než v televizi. Já vím, OSTUDA! Zvlášť, když Ríša, coby človíček mimopražský, si tuto záležitost nenechával ujít. 

 Tak Silvestra jsme přežili, nový rok jsme přivítali. Já a Ríša v pohodě, ale Kelinka toho asi vypila moc, protože nás kolem šesté ráno probudila zvracením do MÉ postele. Lépe jsme začít opravdu nemohli :o) Když se Ríša vrátil z venčení psa na dietě, začal vybalovat oteplovačky a jégrovky. Prý je venku fakt zima, tak abychom to čekání na hodinu H a následnou akci vydrželi, navlékli jsme se do dvou vrstev spodního prádla, oteplovaček, zimních bot, nemluvě o šále, čepici, rukavicích (nejlépe dvou na každou ruku). Takto vybaveni, jsme se kouleli na místo určení. V našem případě kopec na Vítkově. Šplhat se v  medvídkovském oblečení do krpálu to je zážitek! Vřele doporučuji :o) Našli jsme si celkem pěkné místo na focení, nastavili jsme objektivy a čekali jsme. Musím uznat, že Ríša byl neskutečně prozřetelný. Když jsem se rozhlédla kolem sebe a viděla drkotající lidičky...a nám bylo, zatím, teplo. Ohňostroj konečně začal, spouště foťáků cvakají. Žůžo !!! Vážně jsem si to užívala. Nicméně nevyhnutelně musel přijít konec. Inu, dobrá. Ostatní lidičkové postupně odcházeli. Kromě nás ! Koukli jsme do foťáků, jak nám to vyšlo, snažili se udělat pár pěkných fotek večerní Prahy, ale Ríša ještě stále neměl dost. A fotil a fotil... Já mezití už sbalila svoje nářadíčko a musela jsem pobíhat do kopce a z kopce, abych začala rozmrzat. Ono mi bylo teplo dost dlouho, ale uznejte, že když někde vytlačujete důlek asi hodinu, začne to být znát. Já nevím, jak to ten Ríša dělá, ale jakmile jde o focení, tak mu není zima, nemá hlad...Jak to mám ale vydržet já ??? Ale dopadlo to dobře. I Ríša se rozhodl, že už tedy je načase odebrat se domů, takže ze mne není rampouch a můžu se tak s Vámi podělit o zážitky :O)