Svatba 3.4.2009 v 11 hodin ve Vysočanské radnici a miminko (asi 3.10.2009 :-)

  Naši milí,

po delší odmlce se opět hlásíme s novými fotkami a novými informacemi. Ale dobře se posaďte, ať vás to neporazí :O)

Nějakou dobu si náš život plynul tak nějak lážo plážo, a celkem jsme na tom ještě nějakou dobu nic moc měnit nechtěli. Ale "co čert nechtěl", jednoho krásného nedělního dne jsme zjistili naprosto šokující novinu. JSEM TĚHOTNÁ !!! Zpráva to byla sice nečekaná, ale báječná. No a tahle novina rozhýbala sled událostí. Po více jak dvouletém vztahu se tedy Ríša rozhodl, že mu asi nezbude nic jiného, a že si nás asi bude muset vzít. Tak nám začal parádní chaos. Shánění šatů pro mne a pro Ríšu, následně také pro Kristýnku, coby družičku, dále boty, kytka ..... Jenže abychom to neměli tak jednoduché, usmyslela jsem si, že k příjmení mého nastávajícího, bych ráda užívala i své příjmení rodné. To ale znamenalo zažádat o změnu příjmení, čekání na schválení, dále čekání na novou občanku, abych pak mohla zajít na matriku, a tam aby nám konečně dali termín svatby. Termín jsme potřebovali co nejbližší, už proto, že jsem si konečně sehnala pěkné šaty, a bříško téměř nemilosrdně rychle roste. Na matrice nám dali termín už za 14 dní. Prý někdo odřekl. O co hezčí termín to byl, když v ten daný den má svátek Richard. Ríša s tímto termínem také, údajně rád, souhlasil, že prý si aspoň výročí svatby bude dobře pamatovat. Termín jsme tedy měli, ale pro ty, kteří už mají zkušenosti s podobnou šíleností, jako je chystání svatby, jistě vědí, že pak je potřeba ještě dozařizovat to, co je ke svatbě nezbytné, a co jsme do této doby ještě nestihli (třeba prstýnky :o). A my jsme na to měli opravdu už jen 14 dní.

No a pak nastal náš den D. Rozhodli jsme se ho prožít a užít si ho v kruhu úplně nejužším, a to s našimi holčičkami Deniskou, která šla za svědka Ríšovi, Nelinkou a Kristýnkou, Kristýnčiným kamarádem Jáchymem, a mojí dlouholetou báječnou kamarádkou Věrkou, která šla za svědka mně. Ono páteční ráno se neslo v duchu česání, líčení, prostě čančání. Já jsem připravila horké chvíle své úžasně šikovné kadeřnici, když si nevěděla rady s mojí ofinou. Ale Věrka přispěla radou a šikovnou ručkou a vykouzlili mi na hlavě pěkný a zajímavý účes. Mezitím se o holky a Ríšu starala rodinná kamarádka našich děvčat a snažila se jim vylepšit obličejíky (haha). A i já jsem přišla na řadu. A musím Beátce moc poděkovat, protože nejen, že nám to díky ní všem moc slušelo, ale mě vydržel make up bez jakékoliv újmy i slzavou chvilku, kterou jsem v obřadní chvíli prožila. No a když jsme byli všichni připravení, a nastal čas k odchodu, vyrazila celá naše veselá skupinka na tramvajovou zastávku. Možná to není úplně obvyklé, ale veselé určitě. Na radnici jsme to měli pouhé dvě zastávky :O) Cesta na radnici určitě nebyla fádní. No a na radnici také zřejmě nepočítali s tím, že by snad někdo chtěl na radnici vstoupit zvenku, nikoli vnitřkem z garáží. Vstupu jsme se tedy dožadovali hromadně hlavním vchodem, což bylo v pátek dopoledne, mezi lidmi přícházejícími na úřad práce, apod., docela zajímavé. Nicméně nám byl vchod na radnici otevřen a my jsme začali stoupat vzhůru k obřadní síni. Před obřadem samotným jsme samozřejmě ještě vybrali hudbu, udělali poslední úpravy naší vizáže, dokonce i včetně Kristýnky, na kterou byl báječný, a do této doby naprosto ojedinělý pohled, když stála před zrcadlem s leskem na rty. Pak jsme vcházeli za zvuků Humoresky a obřad mohl začít. Oddávající měla pěknou a zřejmě i velmi dojemnou řeč, která mě rozplakala. A Kristýnka, jakožto dobrá dcera se přidala a plakala také. A ani ostatní děvčata nechtěla zůstat pozadu a i jim ukápla nějaká ta slzička :O) Dokonce náš dvorní fotograf musel oželet focení navlékání snubních prstýnku, protože nás nechtěl vystavit jistému faux pas (čti fó pá :O), protože kapka u nosu by na fotce opravdu nevypadala nejlépe. Aleš si focení ale rozhodně užíval, protože nás docela proháněl. A to v obřadní síni, cestou z radnice a také ve Vysočanském parku. Díky tomu máme ale spoustu nádherných fotografií. Věřím, že nám dáte za pravdu :o))

Náš slavnostní den pokračoval v restaurace U Pecků, kde nám připravili báječnou hostinu, kde nechybělo přenášení přes šňůru se zavěšenými dudlíky, lahvikami a lžičkami.(To si chudák Ríša užil :O). Samozřejmě nechyběl přípitek s personálem a následné rozbití talíře, jehož střípky, snad našeho štěstí, jsme společně zametli. Deniska pak pronesla přípitek, no a pak jsme se pustili do skvělého klasického svatebního menu. Bříška jsme dosytosti naplnili a byl čas se pomalu (jinak to ani nešlo) přesunout k domovu. A protože sluníčko hřálo a lákalo k procházce (nehledě na to, že jsme potřebovali vytrávit), šli jsme domů pěšky. A tak se chýlil ke konci náš Velký den. Děkujeme všem zúčastněným a všem, kteří nám byli nápomcni, abychom si ho mohli užít se vší parádou, a tak báječně, jak jsme si ho užili :O)

   Kronikářka rozrůstající se rodinky : Konstancie Zelenková Křížková